Archiv rubriky: Našima očima

Má se radikální levice účastnit voleb do Evropského parlamentu?

Nejen v ČR, ale i ve většině ostatních států EU platí, že volby do Evropského parlamentu přitahují jen málo pozornosti ve srovnání s “domácími” volbami. Odráží to jak zpravidla nízká účast voličům tak to, že ve většině států “evropským” volbám dominují spíše vnitropolitická témata, byť mohou – jako je tomu v případě “tématu migrace” u nás, být jakýmsi vnitropolitickým odrazem zahraničně politického vývoje.
Mezi levicově orientovanými voliči – a mám zde na mysli především tzv. radikální nebo systémovou levici – není situace nijak lepší. Ke všeobecné “psychologické” nechuti vůči “Bruselu” se zde často přidávají ještě ideologicky a logicky zdůvodněná kritičnost, pohled na EU jakořto nástroj kapitalistické globalizace a velkých nadnárodních korporací, a mnohdy i všeobecná skepse vůči parlamentní demokracii obecně a “demokratickému deficitu” v EU a výsledné malé váze Evropského parlamentu obzvlášť.

Otázka, položená v titulku, se tedy jeví na první pohled jako přirozená. Pokusím se však v dalším , vypořádat se dvěma častými argumenty a podpořit účast jak levicových stran, tak levicových voličů, ve volbách do EP.

Příliš málo sil na změnu. Často se argumentuje tím, že zastoupení levice je příliš slabé, než aby mohla mít reálný vliv na rozhodování EP. Omezíme-li se na politickou skupinu GUE/NGL (Skupina konfederace Sjednocená evropská levice/Severská zelená levice, sdružující především zástupce “postkomunistických” stran), zdá se to být na první pohled skutečně tak (v současnosti se k ní hlásí 52 poslanců EP, tedy zhruba 7%). Je třeba ovšem zdůraznit, že levicově orientované poslance najdeme i v dalších politických skupinách (frakcích), především v Progresivní alianci socialistů a demokratů (v zásadě sociálně-demokratická frakce, druhá největší skupina se 191 poslancem) a ve Skupině Zelených/Evropské svobodné alianci, celkem 50 poslanců), jsou i mezi nezařazenými jednotlivci. Celkový potenciál levice je tedy nezanedbatelný; jinou otázkou je, nakolik a v jakých otázkách se levicoví spolanci shodují ve své hodnotové orientaci. Ve vztahu k nadcházejícím volbám je třeba říci, že předpovědi nejsou pro levici optimistické: především se předpokládají citelné ztráty v táboře sociální demokracie, možné mírné ztráty frakce GUE/NGL by mohly být kompenzovány obdobně malými zisky ve skupině zelených. Protože největší předvolební průzkumy naznačují největší zisky pro euroskeptický a kulturně konzervativní tábor (ať už bude jeho výsledné rozčlenění do politických skupin jakékoliv), je nanejvýš žádoucí, aby se levicově, ekologicky a humanisticky orientovaní voliči k volbám dostavili a tento nástup konzervatismu alespň částečně zmírnili.

Příliš roztříštěné síly. Tato výtka levici je nepochybně pravdivá. Stačí se podívat na složení zmíněné konfederace GUE/NGL. Různorodost v tomto směru je ovšem přinejmenším zčásti výsledkem voleb, a tudíž je těžké se na ni zlobit; tím spíše je obtížné ji změnit. Nepochybně se tím snižuje “akční potenciál” radikální levice, což mrzí zejména tehdy, je-li roztříštěnost výsledkem dobře známé tendence levice ke štěpení a “principiálním rozporům”. Na druhou stranu je právě praxe zmíněné politické skupiny, její konfederální charakter, respektující a tolerující nezávislost, a přitom v principu umožňující nacházet společná řešení a postoje, nejen možným vzorem např. pro českou radikální levici, ale také pravděpodobně jedinou cestou, která by mohla vést k intenyivnější integraci v rámci EU.


Škola levice. Chtěl bych v této souvislosti zmínit ještě jeden aspekt – vzájemné ovlivňování levice “staré Evropy” a nás, kteří jsme prošli odlišnou kulturní zkušeností “reálného socialismu”. Více než patnáct let působení ve struktuře Strany evropské levice, jejíž složení se do značné míry překrývá s GUE/NGL, mne přivedlo k osobnímu poznání, že tento “kulturní rozdíl” občas velmi ztěžuje vzájemnou komunikaci. Někdy se zdá, jakoby “západoevropská” a “východoevropská” radikální levice používala stejných slov, ale dávala jim jiný význam; jindy odlišné složení našich společností a odlišné problémy (resp. jejich odraz ve společenském vědomí) dost zásadně posunují priority levicové politiky. A při překonávání těchto nedorozumění a komunikačních “mezer” má vzájemné poznávání v rámci společného politického působení a společného řešení každodenních praktických problémů velký pozitivní dopad. Také proto by bylo dobré, aby co nejvíce levicových politických sil mělo možnost si takovu spolupráci “okusit naostro”, také proto stojí zato volit do Evropského parlamentu – i když se hlásíte k radikální levici.

Imperialismus jako období čekání na nového globálního hegemona

Vracím se tímto k mému dva roky starému článku, který se snažil nově interpretovat střídání epoch pomocí historických řad HDP vybraných států na základě parity kupní síly, pocházejících z práce prof. Maddisona z roku 2010. Jeho následovníci přišli v roce 2018 s vylepšením jeho metody určení HDP na hlavu. Jejich výsledky nemění nic na podstatě interpretace, jen trochu časově oddalují očekávané převzetí globální moci (impéria) novým hegemonem. Nová data jsou uvedena na konci článku.

Pokračování textu Imperialismus jako období čekání na nového globálního hegemona

Kdo si může koupit byt za 40 tisíc?

Dobrých zpráv bývá jako šafránu, ale čas od času se přece jenom nějaká vyskytne. Možnost koupit si byt za 40 000 korun k nim rozhodně patří. Můžete této nabídky využít i vy? Záleží. Pokud jste miliardář, jeden z nejbohatších Čechů a vaše jméno zní Zdeněk Bakala, tak ano. Jinak máte smůlu.

Pokračování textu Kdo si může koupit byt za 40 tisíc?

Euromajdan a Evropská unie

V těchto dnech si připomeneme páté výročí Euromajdanu na Ukrajině. Musíme začít tím, že na přelomu let 2013/2014 vrcholila na Ukrajině hospodářská, společenská a politická krize, vedoucí k destabilizaci státu a dokonce k jeho rozpadu. Lvovská oblast, Zakarpatská oblast i Krym činily kroky k nezávislosti na centrální vládě.

Pokračování textu Euromajdan a Evropská unie

Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Za ta léta jsme si zvykli na to, že neustále nemáme peníze na to či ono. Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Pamatujete si ještě na rok 2016, kdy jsme při kauze Panama Papers zjistili, že tisíce světových politiků, celebrit a sportovců ulívají miliardy do daňových rájů… a pak se vlastně nic nestalo?

Pokračování textu Proč nemůžeme mít pěkné věci?

V jaké kondici je naše školství?

Po několika měsících byla SDS opět pozvána do diskusního pořadu ČT Politické spektrum – opět k problematice českého školství. Premiéra pořadu byla v sobotu 26. 1. 2019 od 14:32.

“Problémů našeho školství je už řadu let dost a dost, přesto se čas od času vynoří ještě nějaký další. Nedávno to byla inkluze, teď přehnaná administrativa nebo třeba obědy pro děti ve škole zdarma. Je naše školství opravdu tak problematické? Jak se za třicet let změnilo a co mu dodnes chybí? Na tyto a další otázky se pokoušejí najít odpověď předseda hnutí Změna Jan Korytář, místopředseda Konzervativní strany Michal Struha a místopředseda Strany demokratického socialismu Andrej Bóna.” (Perex ČT.)

Pořad můžete shlédnout ze záznamu ZDE.

Snaha čínských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice

Příspěvek JUDr. Lubomíra Ledla, místopředsedy SDS, na konferenci Čína a střední Evropa – politické, ekonomické a geopolitické souvislosti – levicový přístup, pořádané Společností pro evropský dialog (SPED) ve spolupráci s pražskou kanceláří Nadace Rosy Luxemburgové.

Pokračování textu Snaha čínských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice