K odstoupení od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu

Počátkem února ohlášené odstoupení USA (a následně i Ruska) od Smlouvy INF považujeme za vážnou hrozbu pro mírový vývoj v Evropě a ve světě.

Nemáme ani technické prostředky ani výzvědné informace, které by nám umožňovaly s jistotou ověřit oboustranná obvinění, která se objevují od r. 2007. Nemůžeme proto zjistit, zda Smlouvu porušuje Rusko, či USA. I když oba státy toto porušování popírají, raději pesimisticky předpokládáme, že se ho dopouštějí obě smluvní strany – jde však podle všeho v obou případech zatím o porušení spíše potenciální. Navíc je nepochybné, že porušování smluvních závazků jaksi “potajmu” a “na zkoušku” vede k méně závažným důsledkům, nežli otevřené ignorování smlouvy. Platí, že porušování potřebných smluv mají být řešena jednáním mezi smluvními stranami a nikoliv odstupováním od těchto smluv.

Je třeba říci, že Smlouva z r. 1987, podepsaná R. Reaganem a M. Gorbačovem, přinesla naději na postupné snižování nebezpečí jaderného konfliktu. Jejím přímým důsledkem byla likvidace téměř 2700 jaderných střel. Navíc byla prvním krokem k uzavření dalších smluv, limitujících jaderné zbrojení. Tento pozitivní proces se nyní obrací a hrozí nové kolo závodů ve zbrojení.

Nejnebezpečnějším faktorem případného obnovení rozmisťování střel, zakázaných Smlouvou INF, je asymetrie takového kroku vzhledem ke geografické izolaci USA. Bude-li chtít protistrana zachovat “rovnováhu odstrašování” a vyrovnat důsledky zvýšeného ohrožení svého území, logicky dojde k posílení prostředků, které operují do značné míry autonomně v těsné blízkosti území USA – a u nichž je tedy vyšší nebezpečí náhodné aktivace. Tím se ovšem na obou stranách značně zkrátí “reakční doba” pro zabránění nechtěnému konfliktu. Jaderná katastrofa se tak stává pravděpodobnější.

Je tu ještě další aspekt problému: logickým místem rozmisťování amerických raket je Evropa – stejně tomu ostatně bylo před uzavřením Smlouvy. Je jasné, že to evropské členy NATO včetně nás zákonitě vystaví zvýšenému riziku jaderného úderu. Krok USA, kritizovaný ihned po prvním ohlášení záměru v říjnu 2018 řadou evropských vlád, tedy jen ukazuje, jak málo záleží USA na bezpečnosti jejich evropských spojenců v NATO – ti pro USA představují jen “výhodné předpolí” a odpalovací základnu dostatečně blízko Ruska.

Některé sdělovací prostředky se snaží krok USA omluvit také poukazem na existující jaderné arzenály států, které nikdy Smlouvou INF nebyly vázány – jaderných mocností Francie, Velké Británie a Číny, ale také Izraele, Pákistánu, Indie a dalších “darebáckých států”, které se nepodrobují režimu mezinárodní kontroly jaderného zbrojení. Podle našeho názoru to nijak postup USA neospravedlňuje ani věcně neopravňuje, neboť žádný z těchto států území USA střelami, jejichž rozmisťování Smlouva upravuje, nijak neohrožuje a ohrožovat nemůže.

PCV SDS, 9. 3. 2019

Napsat komentář