Manifest strany evropské levice

V Evropě klíčí nová naděje. Nová vize inspiruje stále více Evropanů a spojuje je k velkým akcím odporu proti prosazování kapitalismu jako jediné možné cesty, kterou má být lidstvo nalákáno do pasti nového sociálního a kulturního úpadku. Převažující situace národů, společenských organizací a jedinců je ovlivňována nejistotou, pochybností a riziky. Vzniká nový silný odpor proti kapitalistickému vykořisťování. Vyvstává nová možnost, jak změnit život mužů a žen, kteří jsou stále více a více postihováni katastrofami kapitalistické globalizační politiky.
Nové formy moci v celosvětovém měřítku vedou ke krizím národních států, systému paktů a světového pořádku, který vznikl po druhé světové válce. Teorie permanentní války, která dnes nachází vyjádření v Bushově doktríně, a vír teroristického násilí, který je touto válkou živen, umožňují, že se nerovnosti zvětšují a že se prostor pro demokracii zmenšuje.
Evropa je pro nás v mezinárodní politice prostorem pro obnovení boje za lepší společnost. Tento přístup bude zahrnovat dosažení míru a transformaci dnešní kapitalistické společnosti. My usilujeme o společnost, která opustí kapitalistickou logiku s dominancí mužů. Našimi cíli jsou emancipace člověka, osvobození žen a mužů od všech forem útlaku, vykořisťování a diskriminace.
Role a úloha politické levice v Evropě podle nás spočívá v tom, že přispěje k vytvoření širokého společenského a politického svazku pro radikální změnu politiky, v jehož rámci budeme rozvíjet konkrétní alternativy a návrhy týkající se této nutné transformace současné kapitalistické společnosti. V tom vidíme svou odpovědnost a také možnost oslovit ty, kdo se zasazují o spravedlivější společnost jako o předpoklad sebeurčeného života jednotlivce. Chceme natrvalo založit levicovou politiku jako samostatný, sebevědomý politický projekt, který přispívá k prosazování solidarity a demokracie i společenských a ekologických alternativ.
Z tohoto důvodu se vedle tradiční politické úrovně národních států, regionů, obcí a všeho, co není odděleno od mezinárodního vývoje stávají důležitým prostorem pro alternativní politiku Evropská unie, ale i celý evropský kontinent.
Proto pohlížíme na celosvětové hnutí za jiný svět, jeho rostoucí vnitřní komunikaci a vliv na tradiční sociální, odborová, feministická, ekologická a demokratická hnutí jako na nové síly prosazující změny. Všechna tato hnutí staví proti “soukromému prostoru” velmocí “veřejný “prostor”, v němž různí aktéři požadují základní práva – mír, demokracii, sociální spravedlnost, svobodu, rovnost pohlaví a úctu k přírodě. K nim patří i politická levice. To dodává politice transformace novou sílu.
Zcela vlastní kulturní, politické zkušenosti a společenské boje v evropských zemích ovlivnily podstatu evropského společenského modelu. Máme na zřeteli tyto politické a kulturní kořeny a ne tržní hodnotu, kterou mu dnes přidělují maastrichtská politika a usnesení Evropské ústřední banky.
V Evropě, ve všech našich zemích dnes lidé trpí politikou globalizovaného kapitalismu, který prosazují vlády v zájmu velkokapitálu a jeho lobby. To podkopává solidaritu a sociální vymoženosti, jichž bylo dosaženo v těžkých bojích. Prožíváme generální útok na systém důchodů, demontáž a privatizaci sociálního zabezpečení, zavádění tržních zákonů do tak bytostně veřejných oblastí, jako jsou zdraví, vzdělávání, kultura, i pro společenské statky jako voda a jiné přírodní zdroje, deregulaci trhů práce, především rozšiřování pracovních vztahů bez zákonné ochrany. Přitvrdilo se proti odborům, kriminalizují se imigranti.
Všechno – od práce po každodenní život lidí – se stává zbožím. V dnešní Evropě přibývá nezaměstnanosti, pracovních vztahů bez zákonné ochrany, militarizace směrem navenek – jak ukazuje válka na Balkáně, v Afghánistánu a v Iráku – a směrem dovnitř v důsledku represivních, svobodu loupících zákonů proti těm, kdo se neoliberální politice postaví. To vyvolává ve většině společnosti rozmrzelost z politiky, mezi chudými potyčky a dovoluje to znovu ožívat populismu, rasismu a antisemitismu.
Sociálně demokratická koncepce “třetí cesty” v Evropě ztroskotala, protože proti tomuto vývoji nic nepostavila a tím ho urychlila. Levici, která chce dnešní svět změnit, to dává nové možnosti a současně zvyšuje její odpovědnost. Nemůžeme se však vrátit na tradiční cestu 20. století, která přinesla silám s revoluční inspirací velké úspěchy, ale i velké porážky a tragédie.
Abychom společnost změnili, musíme postupovat v širší frontě. V Evropě je vytvoření alternativní, radikální, ekologické a feministické levice výzvou nové fáze vývoje, která nyní začíná. Pluralitní charakter hnutí může teď být prostoupen touto novou politickou silou, neboť chceme rozvíjet nový vztah mezi společností a politikou.
Chceme předložit projekt jiné Evropy, který dá EU jiný obsah: nezávisle na hegemonii USA otevřený vůči Jihu tohoto světa, alternativní společenský a politický model ke kapitalismu, aktivní vůči rostoucí militarizaci a válce, za ochranu životního prostředí a úctu k lidským právům, včetně práv v sociální a hospodářské oblasti. Požadujeme právo na státní občanství pro všechny lidi, kteří žijí v Evropě.
Chceme Evropu, která je svobodná vůči antidemokratické a neoliberální politice Světové obchodní organizace (WTO) a Mezinárodního měnového fondu (IMF), která odmítá zahraniční vojenské základny a každý model evropské obranné armády, která by ve světě rozproudila vojenské soupeření a závody ve zbrojení. Chceme Evropu míru a solidarity, bez atomových zbraní a jiných zbraní hromadného ničení, chceme Evropu, která odmítne válku jako prostředek řešení mezinárodních sporných otázek. To se týká zejména konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, který musí být upraven na základě usnesení OSN.
My, levicové politické síly tohoto světadílu, chceme napomoci tomu, aby vznikla nová síla prosazující změnu.
My, strany a politické organizace, které se zasazují o komunistické, socialistické, demokratické, ekologické a feministické cíle, proti neoliberalismu a za sociální změny, chceme, aby vznikl nový politický subjekt: Strana evropské levice.
Chceme ztělesnit tuto naději, která nám umožní přistupovat novým způsobem k otázkám globalizace, světového míru, demokracie a sociální spravedlnosti, rovnoprávnosti pohlaví, sebeurčeného života pro postižené, zdrženlivého a vyváženého rozvoje, úcty k rozdílné kulturní, náboženské, ideologické nebo sexuální orientaci.
Vidíme nutnost hluboké sociální a demokratické transformace Evropy. Ano, přišel čas zesílit boj proti dogmatu zbožněné tržní společnosti s volnou konkurencí, proti moci finančních trhů a nadnárodních koncernů, a dosáhnout naopak toho, aby občané mohli aktivně zasahovat do politiky, která se provádí jejich jménem.
S ohledem na recesi a rostoucí nezaměstnanost je třeba otevřít otázku orientace paktu stability a Evropské ústřední banky, musí se provádět jiná hospodářská a sociální politika, musí se stanovit sociální priority pro plnou zaměstnanost a vzdělávání, pro veřejné služby a pro odvážné investice, a to i do životního prostředí. Musí se zavést zdanění kapitálových toků. Musí zde být jiné priority, v jejichž popředí je člověk, a ne peníze.
Chceme se všude v Evropě zasazovat o větší pracovní práva námezdně pracujících. Odmítáme se zříci veřejných služeb, má-li být každému zaručeno právo na rovný přístup ke vzdělání, vodě, výživě, zdraví, energii a dopravě. Jsme pro modernizované, decentralizované a demokratizované veřejné služby, aby byla zajištěna sociální práva pro každého.
V tomto roce přistupuje k EU deset států. Další toto přání vyjádřily. Ale jak v těchto zemích, tak ve stávajících členských státech EU jsou významné politické a společenské síly, které se dívají na rozšíření s výhradami nebo s otevřeným nepřátelstvím. Tyto tendence se posilují tím, že dnešní strategická rozhodnutí vedou EU do slepé uličky.
Evropská levicová strana se chce věnovat také transformačním problémům balkánských a východoevropských států, které jsou dnes mimo EU. Stojí před dilematem, zda prosazovat samostatný rozvoj nebo se připojit ke kapitalistické integraci Evropy, aby mohly řešit všechny konflikty, které dolehnou na jejich společnost dnes a v budoucnu. Evropská levice je připravena spolupůsobit se všemi demokratickými silami těchto zemí ve prospěch demokracie, míru a sociální spravedlnosti, ve prospěch sociálního a hospodářského rozvoje i posilování demokratických institucí.
Chceme dosáhnout toho, aby volené orgány – Evropský parlament a národní parlamenty, jakož i zastupitelské orgány EU, jako jsou hospodářský a sociální výbor nebo výbor pro otázky regionů, získaly více práv k jednání i kontrole. Ať už se stavíme k dnes diskutovanému návrhu ústavy jakkoliv, jsme zaměření proti direktoriátu velmocí. Nepřijímáme ani jejich přání vnutit nám ultraliberální ekonomická kritéria a militarizaci, které vedou k podstatnému sociálnímu ústupu.
Zasazujeme se plně o to, aby byly vytvořeny možnosti pro obchod, pro spoluúčast a kontrolu občanů na všech úrovních a ve všech fázích evropské integrace.
Základním problémem krize EU je otázka demokracie. Po desetiletích se Evropská unie stavěla shora – aniž by se brala v úvahu různost kultur a jazyků, bez lidu a často proti němu.
Ale již se rýsují změny. Velké boje sociálních hnutí, odborů, pracujících a občanů proti válce mění situaci. V několika málo letech přinesly široké spojenectví za mír, rovná lidská práva a za úctu k naší planetě. Jako politické síly sociální transformace chceme přispívat k této nové dynamice, zaměřené proti neoliberální politice. Sociální fóra jsou důležitou příležitostí pro debatu a diskusi, pro rozvoj lidových a občanských alternativ k dnešní neoliberální Evropě. Sociální hnutí a jejich boje mají vlastní dynamiku, samostatnou analýzu, své návrhy a iniciativy. Jsme pro obranu práv pracujících a odborů proti všem způsobům diskriminace, současně ale pro boj za rozšíření pracovních práv, např.o práva pro nezaměstnané a zaměstnance v nezajištěném pracovním poměru, pro rozšíření demokracie na pracovišti a v hospodářském životě na všech úrovních, včetně úrovně evropské.
Zasazujeme se za alternativní, sociálně-ekologický a zdrženlivý rozvoj, za přestavbu hospodářství, která spočívá v ochraně přírodního prostředí a klimatu, v péči o zavádění ekologicky šetrných technologií, v celoživotní sociální solidaritě, ve vytváření nových pracovních míst a v podpoře zaostalých oblastí na Zemi.
Chceme, aby se výbor pro otázky regionů i výbor sociální a hospodářský jako zásadní instituce demokratické regionální politiky EU silněji podílely na rozhodování v evropských institucích.
V EU na sebe narážejí rozporné zájmy. Nám to dává nový politický prostor pro třídní boj za ochranu zájmů pracujících, demokracie i evropské společnosti s jejími organizacemi a institucemi, včetně Evropského parlamentu.
Evropská levice se zavazuje přispívat k tomu, aby se velké změny, o něž usiluje, staly skutečností, což by vedlo k stálému prohlubování míru, demokracie a sociální spravedlnosti.
Bojujme společně za novou společnost, za svět bez vykořisťování a války.
Dnes říkáme: Jiný svět je možný. Budoucnost je už zde. Žádný konec dějin se nekoná.

https://www.european-left.org/manifest/

Má se radikální levice účastnit voleb do Evropského parlamentu?

Nejen v ČR, ale i ve většině ostatních států EU platí, že volby do Evropského parlamentu přitahují jen málo pozornosti ve srovnání s “domácími” volbami. Odráží to jak zpravidla nízká účast voličům tak to, že ve většině států “evropským” volbám dominují spíše vnitropolitická témata, byť mohou – jako je tomu v případě “tématu migrace” u nás, být jakýmsi vnitropolitickým odrazem zahraničně politického vývoje.
Mezi levicově orientovanými voliči – a mám zde na mysli především tzv. radikální nebo systémovou levici – není situace nijak lepší. Ke všeobecné “psychologické” nechuti vůči “Bruselu” se zde často přidávají ještě ideologicky a logicky zdůvodněná kritičnost, pohled na EU jakořto nástroj kapitalistické globalizace a velkých nadnárodních korporací, a mnohdy i všeobecná skepse vůči parlamentní demokracii obecně a “demokratickému deficitu” v EU a výsledné malé váze Evropského parlamentu obzvlášť.

Otázka, položená v titulku, se tedy jeví na první pohled jako přirozená. Pokusím se však v dalším , vypořádat se dvěma častými argumenty a podpořit účast jak levicových stran, tak levicových voličů, ve volbách do EP.

Příliš málo sil na změnu. Často se argumentuje tím, že zastoupení levice je příliš slabé, než aby mohla mít reálný vliv na rozhodování EP. Omezíme-li se na politickou skupinu GUE/NGL (Skupina konfederace Sjednocená evropská levice/Severská zelená levice, sdružující především zástupce “postkomunistických” stran), zdá se to být na první pohled skutečně tak (v současnosti se k ní hlásí 52 poslanců EP, tedy zhruba 7%). Je třeba ovšem zdůraznit, že levicově orientované poslance najdeme i v dalších politických skupinách (frakcích), především v Progresivní alianci socialistů a demokratů (v zásadě sociálně-demokratická frakce, druhá největší skupina se 191 poslancem) a ve Skupině Zelených/Evropské svobodné alianci, celkem 50 poslanců), jsou i mezi nezařazenými jednotlivci. Celkový potenciál levice je tedy nezanedbatelný; jinou otázkou je, nakolik a v jakých otázkách se levicoví spolanci shodují ve své hodnotové orientaci. Ve vztahu k nadcházejícím volbám je třeba říci, že předpovědi nejsou pro levici optimistické: především se předpokládají citelné ztráty v táboře sociální demokracie, možné mírné ztráty frakce GUE/NGL by mohly být kompenzovány obdobně malými zisky ve skupině zelených. Protože největší předvolební průzkumy naznačují největší zisky pro euroskeptický a kulturně konzervativní tábor (ať už bude jeho výsledné rozčlenění do politických skupin jakékoliv), je nanejvýš žádoucí, aby se levicově, ekologicky a humanisticky orientovaní voliči k volbám dostavili a tento nástup konzervatismu alespň částečně zmírnili.

Příliš roztříštěné síly. Tato výtka levici je nepochybně pravdivá. Stačí se podívat na složení zmíněné konfederace GUE/NGL. Různorodost v tomto směru je ovšem přinejmenším zčásti výsledkem voleb, a tudíž je těžké se na ni zlobit; tím spíše je obtížné ji změnit. Nepochybně se tím snižuje “akční potenciál” radikální levice, což mrzí zejména tehdy, je-li roztříštěnost výsledkem dobře známé tendence levice ke štěpení a “principiálním rozporům”. Na druhou stranu je právě praxe zmíněné politické skupiny, její konfederální charakter, respektující a tolerující nezávislost, a přitom v principu umožňující nacházet společná řešení a postoje, nejen možným vzorem např. pro českou radikální levici, ale také pravděpodobně jedinou cestou, která by mohla vést k intenyivnější integraci v rámci EU.


Škola levice. Chtěl bych v této souvislosti zmínit ještě jeden aspekt – vzájemné ovlivňování levice “staré Evropy” a nás, kteří jsme prošli odlišnou kulturní zkušeností “reálného socialismu”. Více než patnáct let působení ve struktuře Strany evropské levice, jejíž složení se do značné míry překrývá s GUE/NGL, mne přivedlo k osobnímu poznání, že tento “kulturní rozdíl” občas velmi ztěžuje vzájemnou komunikaci. Někdy se zdá, jakoby “západoevropská” a “východoevropská” radikální levice používala stejných slov, ale dávala jim jiný význam; jindy odlišné složení našich společností a odlišné problémy (resp. jejich odraz ve společenském vědomí) dost zásadně posunují priority levicové politiky. A při překonávání těchto nedorozumění a komunikačních “mezer” má vzájemné poznávání v rámci společného politického působení a společného řešení každodenních praktických problémů velký pozitivní dopad. Také proto by bylo dobré, aby co nejvíce levicových politických sil mělo možnost si takovu spolupráci “okusit naostro”, také proto stojí zato volit do Evropského parlamentu – i když se hlásíte k radikální levici.

Interview ČT24 s Kateřinou Konečnou

Myslíme, že i vás zaujme rozhovor Zuzany Tvarůžkové s Kateřinou Konečnou, který se objevil na ČT24 21. 2. 2019. Kateřina Konečná docela otevřeně popisuje vztah svůj a KSČM k vládě Andreje Babiše a k Evropské unii. Kdo dá přednost poslechu, otevře si záznam Interview ČT24,  kdo raději čte, následuje přepis rozhovoru.

Pokračování textu Interview ČT24 s Kateřinou Konečnou

Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Za ta léta jsme si zvykli na to, že neustále nemáme peníze na to či ono. Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Pamatujete si ještě na rok 2016, kdy jsme při kauze Panama Papers zjistili, že tisíce světových politiků, celebrit a sportovců ulívají miliardy do daňových rájů… a pak se vlastně nic nestalo?

Pokračování textu Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Snaha čínských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice

Příspěvek JUDr. Lubomíra Ledla, místopředsedy SDS, na konferenci Čína a střední Evropa – politické, ekonomické a geopolitické souvislosti – levicový přístup, pořádané Společností pro evropský dialog (SPED) ve spolupráci s pražskou kanceláří Nadace Rosy Luxemburgové.

Pokračování textu Snaha čínských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice

Imperialismus jako období čekání na nového globálního hegemona

Vracím se tímto k mému dva roky starému článku, který se snažil nově interpretovat střídání epoch pomocí historických řad HDP vybraných států na základě parity kupní síly, pocházejících z práce prof. Maddisona z roku 2010. Jeho následovníci přišli v roce 2018 s vylepšením jeho metody určení HDP na hlavu. Jejich výsledky nemění nic na podstatě interpretace, jen trochu časově oddalují očekávané převzetí globální moci (impéria) novým hegemonem. Nová data jsou uvedena na konci článku.

Pokračování textu Imperialismus jako období čekání na nového globálního hegemona

Lidé bděte!

Základna USA, to už tu bylo a je to tu zase!? V posledních týdnech se v médiích objevuje řada zpráv spojených s brannou a bezpečnostní situací ve světě i v České republice. Jedním z významných informačních sdělení byl rozhovor pana Metnara pro Novinky.cz z 2.února 2019. Pan ministr obrany Metnar v něm připustil možnost diskuze o umístění vojenské základny USA s radarem a/nebo raketami. (Můžeme si nechat zdát o tom, že by někdo diskutoval s těmi, kterých se to týká především, totiž s obyvateli ČR.)

Pokračování textu Lidé bděte!

Kdo si může koupit byt za 40 tisíc?

Dobrých zpráv bývá jako šafránu, ale čas od času se přece jenom nějaká vyskytne. Možnost koupit si byt za 40 000 korun k nim rozhodně patří. Můžete této nabídky využít i vy? Záleží. Pokud jste miliardář, jeden z nejbohatších Čechů a vaše jméno zní Zdeněk Bakala, tak ano. Jinak máte smůlu.

Pokračování textu Kdo si může koupit byt za 40 tisíc?

Euromajdan a Evropská unie

V těchto dnech si připomeneme páté výročí Euromajdanu na Ukrajině. Musíme začít tím, že na přelomu let 2013/2014 vrcholila na Ukrajině hospodářská, společenská a politická krize, vedoucí k destabilizaci státu a dokonce k jeho rozpadu. Lvovská oblast, Zakarpatská oblast i Krym činily kroky k nezávislosti na centrální vládě.

Pokračování textu Euromajdan a Evropská unie