Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Za ta léta jsme si zvykli na to, že neustále nemáme peníze na to či ono. Proč nemůžeme mít pěkné věci?

Pamatujete si ještě na rok 2016, kdy jsme při kauze Panama Papers zjistili, že tisíce světových politiků, celebrit a sportovců ulívají miliardy do daňových rájů… a pak se vlastně nic nestalo?

Je sice pravda, že islandský premiér se vzdal svojí funkce, ale to bylo asi tak užitečné jako stát u požáru se sklenicí vody a mudrovat, jestli je sklenice poloprázdná nebo poloplná.

Zatím největší únik dokumentů zabývající se offshorovými společnostmi se dotkl například ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho, fotbalisty Lionela Messiho a také britské královny. Ušetřeni nezůstali ani Češi – část svých zisků do zahraničí prý ukrýval majitel Air Bank a Home Credit Petr Kellner nebo bývalý majitel ČKD a hokejové Sparty Petr Speychal.

Ono najednou není tak překvapující, že boj proti daňovým rájům trvá tak dlouho. V článku pro Alarm právník, ekonom a odborník na daňové úniky Dominik Gajewski popisuje svoji 12 let trvající snahu o zavedení poměrně prostého mechanismu, který holdingům říká, že daně se platí tam, kde vzniká zisk. Pojem poměrně prostý je pochopitelně zjednodušení, ale stejně, nebýt odporu politických hráčů, kteří mají zájem na tom, aby daně utíkaly od lidí, kterým mají zlepšovat život, do kapes pár jedinců.

V České republice takhle přijdeme o 57 miliard korun ročně jenom na daních. To je částka, za kterou by se dalo postavit přes 7 000 školek nebo paušálně zvýšit důchody o více než 1 800 korun na měsíc. Brněnská zoo si za takové peníze může pořídit 231 918 slonů. Je to dost peněz na to, aby se postavily úplně nové 2+1 byty pro 63 600 lidí. A další stovky miliard kapitálu by mohly být alespoň částečně investovány soukromým sektorem třeba do vědy a výzkumu a s nimi spojenými kvalitnějšími pracovními místy. Nebo, zcela a jednoduše, by nemuseli škudlit na bezpečnostních opatřeních na pracovištích a snížit tak úmrtnost na pracovištích, která se pohybuje ve stovkách ročně.

Co je poněkud perverzní, je to, že tyto přesuny zisků v ničem neporušují zákony. Sice jsou neetické, to ano, ale dokud nejde o praní peněz nebo vyloženě o daňové podvody, nejde o nic nelegálního.

Změna v tomto ohledu je dosažitelná. Vůbec nejjednodušším krokem, jak bojovat proti úniku zisků je alespoň trvat na transparentnosti vlastnictví offshorových firem, nadací a trustů. V další řadě trvat na zdanění zisku v místě, kde byl vytvořen. Schválně, jak se nadnárodní firma rozhodne, když ji postavíte před rozhodnutí, jestli platit daně v členských zemích EU nebo se vzdát možnosti působit na trhu s 500 miliony obyvatel.

Namísto alespoň některého z těchto kroků se nám dostává pouze pokusů o schválení dohod o volném trhu se Spojenými státy, jako byly TTIP a CETA, které reálně dávají možnost zahraničním firmám žalovat Evropskou unii, když dojdou k závěru, že ta jim dupe po jejich písečku a snižuje jim zisky. Zisky, které potom skončí kde? Přesně tak.

A tohle je to, proč nemáme hezké věci. Ne, že bychom nemohli. Ale není nám přáno.

Andrej Bóna
místopředseda CV SDS
kandidát č. 2 do EP za KSČM – Česká levice společně!

Napsat komentář